Chrániče sluchu

Ztáta sluchu způsobená vystavením vysoké hladině hluku patří k nejčastějším nemocem z povolání jak v Evropě, tak také v severní Americe. Tyto potíže představují téměř třetinu všech případů onemocnění v souvislosti se zaměstnáním. Mohou mít trvalé následky, které pak způsobují stres, chronickou únavu nebo pocity odloučení, které pak prostřednictvím dalších faktorů výrazně zvyšují riziko pracovního úrazu. Ztáta sluchu je nevratným poškozením, na které se často přijde pozdě a proto také OOPP pro ochranu proti těmto rizikům jsou klasifikovány v kategorii III.

Hluk je jev související s kmitáním. Je charakerizován následujícími parametry:
Intenzita: (udává se v decibelech [dB] odpovídá amplitudě kmitání vyvolaného zdrojem zvuku. 0 dB odpovídá nejnižší hladině zvuku zachytitelného lidským uchem. Práh bolesti má hodnotu 120 dB, přičemž k poškození sluchového ústrojí může dojít už při 85 dB.
Frekvence zvuku: (udává se v hertzích [Hz] definuje vnímanou výšku zvuku (tónu). Čím je vyšší frekvence, tím je zvuk vyšší a pronikavější a naopak, čím je frekvence nižší, tím je zvuk hlubší a duvější. Lisdké ucho je schopné vnímat zvuk ve frekvencích rozsahu 20Hz (velmi hluboké zvuky) až 20 000 Hz (velmi vysoké pískání).
Doba trvání a proměnlivost, které umožňují rozlišovat velmi krátké zvuky, s trváním v řádu sekund, jako jsou například zvuky impulzové (výstřel, náraz), od dlouho trvajícího hluku ( v řádu hodin nebo dnů), u nichž je důležité zvažovat  celkovou přijatou dávku.
Sluchové ústrojí můžeme rozdělit na tři různé části:
Vnější ucho: tvořené ušním boltcem a zvukovodem,
Střední ucho: obsahuje ušní bubínek a vzduchem vyplněné dutiny, v nichž za pomoci ušních kůstek dochází k přetváření vibrací vzduchu zvnějšku na skutečné vibrace, přenášené  a analyzovatelné vnitřním uchem.
Vnitřní ucho: je centrem sluchového ústrojí. Obsahuje labyrint naplněný tekutinou, jehož součástí je zejména tzv. hlemýžď s Cortiho orgánem. V něm se vibrace tekutiny, přenášené kůstkami ze středního ucha, zachycují pomocí vláskových receptorů, které zvuky umožňují roztřídit podle frekvence. Příslušné vzruchy se pak sluchovým nervem přenášejí až do mozkové kůry, která je interpretuje.

DB(A)
Citlivost lidského ucha je pro různá frekvenční pásma různá. Vnímání se navíc liší i podle hlasitosti, takže například při střední úrovni hlasitosti je ucho méně citlivé  na hluboké tóny. K co nejlepší reprezentaci lidského vnímání se používají tzv. korekční křivky, které zohledňují vnímanou intenzitu při různých hlasitostech. Nejčastěji se používá korekční křivka A, která odpovídá vnímání slabších zvuků. Takto udávaná hlasitost se označuje značkou  dB(A).

Jak se chránit?
Pro výběr správného OOPP je potřeba:

• stanovit povahu hluku: stálý, proměnlivý, občasný, pulzující.
• změřit hlučnost na pracovišti: intenzita (dB) a frekvence (Hz).
• určit délku expozice.
• vypočítat tlumení nezbytné k návratu na přijatelnou úroveň (srov. směrnici 2003/10/CE).

Dvojitá ochrana:
Jestliže nedostačuje nasazení jednoho prostředku pro ochranu sluchu, je možné tyto prostředky kombinovat. Míru ztlumení, která je výsledkem souběžného použití ušních zátek (s hodnotou SNR označenou jako B) a mušlového chrániče (s hodnotou SNR označenou jako ST), udává následující vzorec: 33xlog (0,4xB)+(0,1xST)).

Bližší informace naleznete v článku Ochrana sluchu.

Chrániče sluchu jsme rozdělili do podkategorií podle typu chrániče a poskytovaných funkcí. Požadovaný typ chrániče sluchu můžete jednoduše vyhledat pomocí filtru. Najdete zde základní filtry podle výrobce nebo obecných vlastností. Můžete ale vyhledat i vhodné chrániče sluchu podle požadovaného útlumu.